Proč fandím já a proč fandíš ty?

Nožkin Michail Ivanovič se narodil v Moskvě v roce 1937. Vystudoval ateliér v moskevském divadle Etrada (1950). Herec. Lidový umělec Ruska, laureát Státní ceny Ruska pojmenované po bratrech Vasiljevových (1982 – za scénář dokumentárního filmu “Pro život na Zemi”). Lidový umělec RSFSR (1980), ctěná osobnost kultury Polské lidové republiky (1975), laureát ceny A. Tvardovského, básník, skladatel. Od roku 1961 skládá písně na vlastní básně. Napsal hudbu k filmům: Chyba rezidenta (1968), Balamut (1978). Napsal texty písní k filmům: Tah bílé královny (1971), Šelmenko, sanitáři (1971).
Zlaté rohy (1972), Sibiřská žena (1972), Rodina Ivanovů (1975), Finist – jasný sokol (1975),
Sólová plavba (1985).

*Jsem v jarním lese. (slova Jevgenij Agranovič, hudba Michail Nožkin)
*Poslední bitva (z filmu „Osvobození“)
*Vojákova píseň
*Je čas shromáždit Rus’
*Rusko (Miluji tě, Rusko..)
*Poslední električka, slova M. Nožkina, hudba D. Tuchmanova
*Upřímně řečeno (Chceme vám to říct upřímně), slova M. Nožkina, hudba S. Djačkova
*A zase volby a zase volíme
*A na hřbitově.

Jsem v jarním lese. , 1968, slova Evgeny Agranovič, hudba Michail Nozhkin

Pil jsem březovou mízu v jarním lese,
Strávil jsem noc v kupce sena s milovanou zpěvačkou,
Co jsem miloval, jsem ztratil, co jsem měl, jsem si nezachoval,
Byl jsem statečný a šťastný, ale štěstí jsem nepoznal.

A nosil mě jako podzimní listí.
Změnil jsem jména, změnil města.
Nadechl jsem se prachu zámořských silnic,
Kde květiny nevoní a měsíc nesvítí.

A hodil jsem nedopalky cigaret přes palubu do oceánu,
Prokletá krása ostrovů a moří
A brazilské bažiny malarická mlha,
A víno z šenků a touha táborů.

Vyškrtnout celý svůj život a začít od začátku,
Leťte ke své milované zpěvačce.
Ano, to je jen to, zda to vlast bude vědět
Jeden z jeho pohřešovaných synů

Poslední bitva(z filmu “Osvobození”)

Je to tak dlouho, tak dlouho, co jsme si naposledy odpočinuli.
Prostě jsme s tebou neměli čas si odpočinout.
Prolezli jsme půlku Evropy,
A zítra, zítra, konečně, poslední bitva.

Refrén: Ještě kousek, jen kousek.
Poslední boj je nejtěžší.
A jsem v Rusku, chci domů,
Tak dlouho jsem svou mámu neviděl!

Už čtvrtý rok nemáme kvůli těmto Fritzům život,
Už čtvrtý rok teče slaný pot a krev jako řeka.
Chtěl bych se zamilovat do hodné holky,
Chtěl bych se rukou dotknout své vlasti.

Zítra se naposledy setkáme v boji zblízka,
Tohle je naposledy, co můžeme sloužit Rusku.
A vůbec není děsivé pro ni zemřít,
Alespoň všichni stále doufají, že se toho dožijí!

Píseň vojáka
Je možné zapomenout na minulost?
Roky stále letí jako kulky.
Jsme z krutého vojenského osudu
Celý národ pil až do pozdního odpoledne.
V duších trčí věčná tříska,
Vzpomínka zvoní jako poplach v Buchenwaldu.
A dodnes lidé stále klepou |
Spálené srdce vojáka | 2krát

Postavili jsme se k útoku jako země,
Celý národ bojoval muže proti muži.
Dosáhli jsme vítězství za svou cenu,
Je děsivé o tom i pomyslet.
Nejsme si toho vždycky zasloužíme?
Někdy zapomínáme, co je posvátné?
A často nám to nedá spát |
Neklidné srdce vojáka | 2krát

Jsme povinni žít ve cti,
Zapomínejíc na podstavce a svatozáře;
Sloužit vlasti jako voják –
Ať jste kdekoli, kdokoli a cokoli.
My dnes musíme jít do zítřka,
Vzpomínka na okřídlenou minulost.
Ať to bije v každé hrudi, |
Nezištné srdce vojáka | 2krát

Nikdy nepotřebujeme válku.
Jsme od narození mírumilovné plemeno,
No, a co když se najednou zase objeví potíže?
Znovu útočíme se všemi našimi lidmi!
Pojďme vstříc novým vítězstvím
Stejně jako kdysi chodili veteráni,
Mezitím | letí nad planetou
Píseň našeho pokojného vojáka | 2krát

Čas shromáždit Rus, 1993
Zase se nad vlasti vznášejí karmínové mraky,
A budík zní, hučí a volá,
Znovu přišly problémy do vlasti,
Velcí lidé znovu sténají.
Jak dlouho ještě vydržíš, jak dlouho ještě vydržíš trpět?
Rty lidí křičí.
Čas shromáždit Rus, čas shromáždit Rus, |
Kde jsi, Ivane Kalito? | 2krát

V Rusku opět vládnou varhanáři,
Znovu v šustění, pravdě a cti,
A je nespočet zlodějů a podvodníků,
A zrádců je také bezpočet.
Celé Rusko bude znovu rozděleno a rozerváno
Není to bezdůvodné, že to dělají, není to bezdůvodné.
Čas shromáždit Rus, čas shromáždit Rus, |
Kde jsi, Ivane Kalito? | 2krát

Zatáhli nás do těch zatracených dnů,
A Rusko samo o sobě není samo o sobě,
A všude jsou davy nezvaných hostů,
Jako mistři v našem regionu.
Znovu zástup nepřátel, zástup věčných nepřátel
Obchází se kolem svatého kříže,
Čas shromáždit Rus, čas shromáždit Rus, |
Kde jsi, Ivane Kalito? | 2krát

Kde jsi, statečný, silný, troufalý,
Koho bychom měli požádat o ochranu?
Kde jste, Mininovi, Žukovovi, Něvští?
Kde jsi, Sergeji, ochránce Rusi?
Hej, skvělí lidé! Přestaňte dřímat!
Postavte se za ty, kdo mají víru a čisté svědomí!
Je čas shromáždit Rus, ach, je čas shromáždit Rus,
Kde jsi, Ivane Kalito?
A je čas shromáždit Rus, je čas shromáždit Rus,
Kde jsi, Ivane Kalito?

Rusko
Miluji tě Rusko
Naše drahá Rus’,
nevyčerpaná energie,
Nevysvětlitelný smutek.
Máš obrovský rozsah,
Nemáš konce.
Po staletí jsi nepochopitelný
Zahraničním mudrcům

Byl jsi mnohokrát mučen –
Být či nebýt:
Mnohokrát jsi to zkusil
Zabijte ruskou duši.
Ale nemůžeš, já vím
Ani zlomit, ani zastrašit,
Jsi moje vlast,
Cesta svobodné vůle.

Jsi tvá laskavost a laskavost,
Jste silní ve své duši.
Nevyřčený příběh.
Modrooká země.
Jsem v březovém kaliko
Oblékl bych bílé světlo,
Budu na tebe hrdý celý svůj život,
Nejsem bez tebe šťastný!

Poslední vlak, slova M. Nožkin, hudba D. Tukhmanov
Jako vždycky jsme stáli spolu až do noci,
Jako vždy, tohle nestačilo,
Jako vždycky tě tvoje matka volala domů,
Spěchal jsem na nádraží.

Refrén: Zase mi utekla
Poslední vlak
A jsem na pražcích, zase na pražcích
Chodím domů ze zvyku.

A všude kolem je ticho a ani živá duše,
Jen unavené kolejnice sténají,
Jen měsíc běží za mnou,
Můj kamarád je bezesný.

Východ pomalu začíná hořet,
Zítra musím brzy vstávat do práce.
Chci jen zpívat, běhat a létat,
Prostě se mi nechce spát.

Nemůžu zastavit svou nepochopitelnou radost –
Takhle trávím každou noc pryč.
Zítra budu zase se svým milovaným, vzhůru ke hvězdám
A zase přijdu pozdě.

Abych byl upřímný, text M. Nožkin, hudba S. Djačkov
Chceme vám upřímně říct:
Víc se díváme na holky.
Lámou nám srdce celý život,
Způsobují nám nekonečné trápení.
Kolik písní jim dokážeš zazpívat?
Jak dlouho můžeme tolerovat jejich rozmary?
Být pod narkózou jejich podmanivého pohledu
A pokaždé slyšet odmítnutí, znovu odmítnutí?

Refrén: Jak bychom bez nich mohli žít?
No, řekni mi, řekni?
Kde jsme bez nich?
Ano, prostě nikde.
Ne bez důvodu všechny věky
Nosí se na ruce
A budeme muset znovu natáhnout ruce.

Musíme vám upřímně říct:
Potřebujeme holky víc než život.
No a kdo nám řekne, že se blíží jaro?
No a kdo nám vezme pokoj?
Ona. Kdo probudí lásku v duši?
Kdo tě donutí znovu uvěřit ve tvůj sen?
Kdo nás alespoň někdy políbí?
Kdo bude s námi jednou provždy sdílet život?

Refrén: Jak bychom bez nich mohli žít?
No, řekni mi, řekni?
Kde jsme bez nich?
Ano, prostě nikde.
Ne bez důvodu všechny věky
Nosí se na ruce
A jsme připraveni znovu podat ruce.

A zase volby a zase volíme.
A zase volby, a zase volíme,
A zase věšíme seznamy poslanců,
Z novin a obrazovek proudí proudy kompromitujících informací,
Všude rachotí pistole a kulomety.

Refrén: Znovu boj o moc, o trůn, o podstavec,
Jsou zvyklí křičet ze všech tribun,
A stráž je unavený, unavený už dlouho,
A prostory je třeba uklidit,

Politici opět neúnavně prohlašují,
A odpouštějí si všechny své lži,
A slibují, slibují, slibují,
A voliči chudnou a vyhubnou.

Během voleb, běžný volič
Pro kandidáta – přítele a bratra nebo kamaráda,
Políbí tě a obejme tak silně, že nebudeš moct zalapat po dechu,
Dej mi jen svůj hlas a pak můžeš zemřít.

Dost už, bratři, být hloupými voliči,
Koneckonců jsme lid, připomeňme to kandidátům,
Buďme střízlivější, chytřejší,
Aby se zabránilo zlodějům a podvodníkům dostat k moci.

Refrén: A v jejich boji o moc, o trůn, o podstavec
Ať nás přestanou tahat pod krkem.
Náš strážný je unavený, je unavený už dlouho,
A musíme uklidit areál!

A na hřbitově.

O kreativitě se mi moc nechce mluvit.
Jsem zvláštní básník, za tím si stojím,
Abyste se nemuseli kroutit u stolu s perem,
A jděte do intimního, líného proudu.

Aby mé filmy byly na cenné poličce
Pečovali o něj jako o staré silné víno,
Aby mé písně byly zpívány tiše,
Střízlivý nebo opilý, na tom nezáleží.

Tvořím písně jako poustevník, za plotem,
Své tajné myšlenky schovávám mezi řádky,
Beru si “Tři hvězdičky” s černým kaviárem
Ano, vkročím do tichého tvůrčího koutku.

Miluji kopcovitou městskou krajinu –
Mezi kříži budu kráčet po vyšlapané cestě,
A kytara je poblíž, můj příliš pronikavý příteli,
A dělej si, co chceš, odpočívej a zpívej!

Čtvrt století se trápím a rodím,
Běžím, spěchám, spěchám.
A když máte trochu volného času,
Jdu se projít na hřbitov.

Tam, na hřbitově, je tak klidně,
Žádní nepřátelé, žádní přátelé k vidění,
Všechno je civilizované, všechno je slušné –
Výjimečná milost.

Podivný osud nám byl připraven:
Dnem i nocí se trápíme,
A na schůzkách se koušeme,
Napínáme se, trháme si hrdla.

A na hřbitově je takové ticho,
Žádní nepřátelé, žádní přátelé k vidění,
Všechno je civilizované, všechno je slušné –
Výjimečná milost.

Všichni se na sebe navzájem zlobíme,
Všichni se vytrháváme ze svých záplat,
Bojujeme o nejlepší umístění,
Pak bojujeme o vyšší plat.

A na hřbitově je takové ticho,
Žádní nepřátelé, žádní přátelé k vidění,
Všechno je civilizované, všechno je slušné –
Výjimečná milost.

Ach, moje rodina, skandální banda,
Ach, ty opilý, bojovný sousede,
Jsi můj společný byt –
Není klid ve dne ani v noci.

A na hřbitově je takové ticho
Mezi vrbami, topoly a břízami,
Všechno je civilizované, všechno je slušné,
A bytová otázka tam byla vyřešena.

Například, pokud si chcete dát drink,
A nikde ti nedají napít,
Všichni mě zostuzňují a vyhrožují mi vystřízlivovací stanicí,
Plivou na opilou duši.

A na hřbitově je takové ticho,
Daleko od očí veřejnosti
Všechno je civilizované, všechno je slušné,
A svačina na kopci.

Jsme posedlí auty:
Dejte nám Volhu, Moskviče, Žiguli,
Zajistěte rezervní pneumatiky
A to i když garáž vyndáte zpod země.

A na hřbitově je takový klid:
Každý ve své vlastní garáži,
Všechno je civilizované, všechno je slušné,
Každý už měl ježdění dost.

Starci, povoláním jsem Shakespeare,
Měl bych napsat Hamlety, přátelé.
Ale kritika nezískává uznání,
Policie je otravná.

A na hřbitově, podle tradice,
Nikoho neslyšíš, nikoho nevidíš,
Nejsou tu žádní kritici, žádná policie –
Výjimečná milost.

Děkuji vám za pozornost.

Tohle jsou jen mé myšlenky, silně smíchané se sportovními preferencemi a historickými, životními, mentálními a kulturními postřehy. Svého času jsem sledoval hokej, MMA, F-1, fotbal a to ovlivnilo i mé sympatie k národním týmům. Celkově koktejl všeho možného. A ano, týmy jsou seřazeny v náhodném pořadí.

Búrové, afrikánci a naši tatarští kluci (jihoafrický národní tým)

Tuhle zemi mám fakt rád. Ve které jiné zemi se mluví hned několik jazyků, včetně afrikánštiny, kvůli kterým mají i trenéři, co připravovali ruské týmy, jiný přízvuk? Upřímně přiznávám, že jsem v angličtině samouk, ale snažím se to učit a zlepšovat (anglická televize, z BBC), ale Andre Tredovi, bývalému trenérovi Slavy, jsem rozuměl. (JP Neil, mentor Strely, bohužel, každé druhé slovo :)). Jihoafrická republika je moc cool země s bohatou historií, která nám mimo jiné dala rčení „na třetím zápase si nezapálíš cigaretu“. A mají skvělé filmy – to samé „Invictus“, „Chappie“, „District 9“, „Shepherds and Executions“. Ano, zároveň dodáme – funkcionáři z Jihoafrické republiky jsou velmi společenští. A jejich tým je mistr světa.

Haka a nic než khaka (novozélandský tým)

Zdá se, že je to ten nejvíc, takříkajíc, „reklamní“ tým. O „haka“ ví každý, dokonce i ti, kteří mají k ragby daleko. Pokud se o tom píše v internetové encyklopedii lurkmore.to, chápete – to je úspěch. A jsou to taky prostě velmi pozitivní kluci, jak se říká, „kluci z našeho dvora“. Richie McCaw, bratři Barrettovi (ano, na mistrovství světa v roce 2010 neprohráli ani jeden zápas). A taky mají skvělého herce Russella Crowea a režiséra Taiku Waikikiho, kteří natočili „Králíka Jojo“ a spoustu dalších skvělých filmů. No, jak jim po tom všem nefandit, i když znáte jen pár lidí z týmu jménem.

Protinožci, kteří budou stále vyhovovat všem (tým Austrálie)

Doufám, že si tyto dvě země (tj. Austrálie a Nový Zéland, ty spolu v poslední době moc nevycházejí) dají věci do pořádku – nemají se o co hádat. Mám rád Australany právě kvůli jejich fotbalovým výkonům – Mark Viduka, Mark Bosnich, Tim Cahill, Mark Bresciano (jsou to fotbalisté), Mark Webber (z F-1, Marků je až moc). No, taky točí skvělé filmy a seriály. Z Australanů si lze vzpomenout jen na Eddieho Jonese, a tím se téma “proč fandím Wallabies” uzavírá. No a taky – kvůli takovýmhle příběhům.

Zlí hoši (anglický tým)

Takhle vám o tomto týmu povím. Angličané se účastní a soutěží ve všech populárních sportech. Ale. Nebo je to možná jen můj názor, nebo nejsem jediný, ale tento tým není oblíbený. I ve fotbale (ačkoli tým byl skvělý na mistrovství světa v Rusku) ve F1 (ponechme toleranci Hamiltona, závodění je koneckonců individuální sport) je postoj k Anglii pozitivnější. Jen málo ragbyových superhvězd dostane antitribute, ale kapitán „Scarlet Roses“, Owen Farrell, si takovou video-antitribute odnese. Angličané sice nikdy neoslavovali zbabělce a vždy byli připraveni bojovat kost na kost. Možná jen hrají roli „zlých hochů“. V éře show a zábavy je to také důležité. No, pořád patří k mým hlavním favoritům – bojují až do konce.

Tým svatého Patrika (irský národní tým)

Nejveselejší tým. Prostě nejveselejší. Je nemožné nefandit pozitivním „Irům“. A zase si vzpomeňme na jejich herce (Domhnall Gleeson, Colin Farrell), na jejich filmy a prostě na jejich svatého Patrika. Ach, ty pochody. A na hřišti taky skvěle fungují. A jejich fotbalisté – například Roy Keane, Robbie Keane. A mentálně jsou nám tak nějak blíž.

Keltové, Highlanders, Racers (Skotský tým)

Mmm. Nemám rád ty “Tartany”, taky známé jako “Bodláky”, ani když jsem se věnoval fotbalu. No, nějak se s nimi nemohli měřit, obzvlášť ve fotbale. I když Skotové umí “bojovat”. A David Coulthard z F-1 byl taky fajn. Ale. Tihle kluci nejsou moji hrdinové, i když za tu krev a pot prolitý na trávě – respekt.

Cardiff vládne! (Walšanský tým)

Proč byste měli fandit velšskému národnímu týmu? Alespoň Alunu Wyn Jonesovi a Nigelu Owensovi. Ano, Nigel je rozhodčí, ale kolik rozhodčích je připraveno překročit Rubikon 100 zápasů a na nejvyšší úrovni? A také James Vardy a Aaron Ramsey a samozřejmě Ryan Giggs. To je z fotbalu. Wales je malá země, které prostě stojí za to fandit, protože dala tomuto světu tolik superhráčů. Jsou skvělí.

Ideální volba pro zkušeného fanouška (fidžijský národní tým)

Tento malý ostrovní stát se mi líbil poté, co jsem se na Facebooku spřátelil s jejich federačním funkcionářem Simonem Raivaluim. A sledoval jsem ho, jak vaří zelné závitky a šti. A pak jsem si jen přečetl pár příběhů o národních hráčích této země. Fidži je podle mého názoru perfektním outsiderem. Pokud vy, milí čtenáři, neradi „oslavujete“, ale nechcete „fandit“ těm, kteří vyhrávají jen velmi zřídka, pak jsou „letci“ perfektní volbou.

Marseillaisa vám nahání husí kůži (Francouzský národní tým)

Galové hrají fotbal skvěle. Killian Mbope, Dimitri Payet, Antoine Griezmann a skvělá generace z roku 98? To jsem věděl ještě předtím, než jsem se setkal s jejich ragbyovým týmem. A ukázalo se, že ani tady nedají nikomu pokoj. Alespoň jejich ikona (Sébastien Chabal, i když už nehraje, ale je fajn!) za něco stojí. „Champagne rugby“… Je to silné, vážně. I když dávám přednost anglosaskému stylu, „Les Bleus“ je také velmi zajímavé sledovat. Jako nováček říkám – sledujte to, určitě uvidíte paralely mezi ragby a fotbalem.

Gladiátoři (Itálie)

Pokud jde o italský národní tým, co se mě týče (toto je můj názor a pouze můj názor, prosím, vezměte ho v úvahu), můžete alespoň fandit tomu, že mají Maxime Mbandu, rytíře Řádu za zásluhy Italské republiky. Ten chlap šel pomáhat lékařům, když řádil koronavirus. To si zaslouží respekt. Ještě jednou – tohle je jen můj názor, Italy jsem moc nesledoval.

Pumy, jaguáři a další nebezpečné kočkovité šelmy (argentinský národní tým)

Upřímně řečeno, tomuto týmu taky nefandím. Ani ve fotbale nejsou žádní kluci z „Asbi Celestes“, kterým bych „fandil“. I když v ragbyovém šampionátu tento tým fandit budu. „Bílomodří“ koronavirus hodně prořídl, na turnaj jedou „rozebraní“, navíc mají v zemi krizi kvůli Covidu-19 a z hlavní franšízy, „Jaguares“, probíhá hromadný exodus na jiná mistrovství. Argentincům se nedá závidět. A pokud podají dobrý výkon, bude to výkon.

Znáte sportovní město jménem Montevideo? (Uruguayský národní tým)

Malá země. Něco přes 5 milionů, ale ve sportovním světě je to skvělá země. Dvojnásobní mistři světa ve fotbale, tři čtvrtá místa. Edinson Cavani, Luis Suarez, Diego Forlan – to jsou kluci z “fotbalu”. Tento tým často hraje na mistrovství světa v ragby, ale bohužel většina lidí ví, že jsou to také ragbisti, kvůli letecké havárii v Andách v roce 1972, kdy havaroval tým “Starých křesťanů”. Fiktivní verze těchto událostí je prezentována v tomto a tomto filmu, dokumentu – na tomto odkazu. Ve skutečnosti to byl výkon. Stojí za to se na to podívat.

Yankees se blíží, pozor! (Tým USA)

Američtí ragbisti a funkcionáři potřebují prolomit mocné bariéry jiných sportů a získat zpět sympatie publika z řad fotbalu, baseballu, basketbalu, hokeje, boxu, MMA a různých závodů. A to byli nedávno na pokraji bankrotu. Ale proč byste chtěli fandit americkému týmu? Američané umí být „kreativní“, a pokud se „zapojí“ do rozvoje ragby, náš oblíbený sport dosáhne nové úrovně. Tento jejich film je již považován za klasiku ragbyové kinematografie. A ano, milují i anglosaský styl.

Nová-stará evropská velmoc (gruzínská reprezentace)

Po všech těch intrikách v takzvaném Poháru osmi národů si prostě přeji, aby se tam Lelos prosadil. A oni jsou připraveni to udělat. Tento tým k tomu má všechno – pohodový boj, připravené hráče, kteří vědí, jak se Francouzi chovají na hřišti. A podporu od vlády. No, řekněme, osobní účty k vyrovnání – s Italy. Bude to dobrý boj. A prostě. Jsou to sousedé.

Princip samuraje (japonský národní tým)

„Statečné květiny“ jsou už připomínány pro „Zázrak v Brightonu“. A také mají velmi pragmatický, věcný přístup k formování svých národních týmů – jak v ragby, tak ve fotbale. I když ve fotbale se raději spoléhají na národní kádry. Stačí sledovat ostrovany a převzít jejich zkušenosti – například jak „proběhne“ jejich reforma klubového ragby.

Ahoj, Starý světe, zpoza oceánu! (Tým Kanady)

„Maple Leafs“, jak se říká sportovní přísloví, se rodí na hokejových bruslích. Dobré výsledky ale dosahují i v ragby. Ve Vancouveru, na domácí scéně HSBC World Rugby Super Series, si připsali „bronz“. Kanada je stále, v podstatě, mladá ragbyová země, ale má před sebou dlouhou cestu. A rozhodně byste s nimi neměli vycházet na hřiště v triumfální náladě.

Jen naši kluci (ruský národní tým)

Osobně fandím ruskému národnímu týmu kvůli hráčům. Jsou prostě skvělí. Chtěl jsem sem přidat nějaké oslovení, ale myslím, že to není potřeba. Kluci jsou opravdu skvělí. Nechytili „hvězdu“, jsou vždy připraveni si povídat, odpovídat na všechny, ty nej. záludnější otázky. A také z osobního hlediska. Jednou jsme se bavili s ragbyovým expertem z Austrálie, na naši první otázku: „Jaké jsou vaše dojmy z našeho postsovětského ragby?“, odpověděl: „Tady v Austrálii říkají: ‚Až se Rusové naučí hrát ragby, Pán zachrání tuto planetu!‘ Je to na Stvořiteli – ruský národní tým už rozhodně umí hrát ragby. Takže rozhodně stojí za to fandit – co když se toto proroctví splní?“

Anatolij Kosin

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce. Pokud máte, milí čtenáři, další argumenty, proč se vyplatí fandit té či oné reprezentaci, můžete se k nim vyjádřit.

Viz také: