Prase pod společenskou smlouvou – Regionální noviny

Obyvatelé Kačugského okresu letos podepsali 129 sociálních smluv. Státní podpora některým pomohla otevřít si vlastní podnik, koupit si potřebné oblečení, léky a potraviny. A Maria Crossmanová, obyvatelka vesnice Vercholensk, použila finanční prostředky ze sociální smlouvy na rozvoj svého osobního pomocného hospodářství.

Maďarská mangalica, ruský chocholatý

– Žena neměla žádné starosti, žena si koupila selátko. Pojď sem, drahoušku, – Maria Markovna se sklání přes plot, aby nakrmila prase Borku. Jedenapůlletý kanec plemene maďarská mangalica je velký a chlupatý. Zlobivě chrochtá, dívá se na ni s nedůvěrou. A ani na minutu nepřeruší svou hlavní činnost – vrtá čumákem do země, jako by oral pole.

Mladá špinavá selátka se usadila vedle kotce. Hned vedle je velký drůbežár, kde se prochází přes 40 slepic. Prostor je neustále naplněn vítěznou kakofonií kohoutů. Slepice jsou krásné a arogantní – čistokrevné.

– Ruský chocholatý slepic, Dominantní slepic, Loman Brown, Puškin, – vyjmenovává Marie. – Některá mají velmi krásná vejce – jemně zelená. Většina slepic je mladých, začnou snášet až koncem podzimu. Proto vejce zatím neprodávám. Přežijí zimu, pak uvidíme. Mám také teplé hejno.

Zvířata na usedlosti rodiny Crossmanových se objevila díky společenské smlouvě uzavřené letos. Stát tak podporuje člověka nebo rodinu v obtížné životní situaci a pomáhá jí vyhnout se dlouhodobé chudobě. Obdržením peněžní platby, sociální služby nebo věcné pomoci se občan zavazuje najít si práci, otevřít si vlastní firmu nebo tuto pomoc jednoduše využít ke zlepšení své situace.

Z Dušanbe do Vercholensku

Maria Crossmanová potřebovala státní pomoc jako nikdo jiný. Má tři malé děti. Její rodina přišla do Vercholensku z Chabarovského kraje. Crossmanovi se do Ruska přestěhovali v 90. letech z Dušanbe v Tádžikistánu. V té době ruské rodiny hromadně opouštěly republiku, která náhle přestala být pohostinná. Dědeček Pjotr, který po válce vyrůstal v dušanbeském sirotčinci, považoval Tádžikistán za svou vlast. Aby zachránil svou rodinu, musel ale odejít. Rodina se v chabarovském městě Solnečný dlouho nezdržela. V roce 1993 se tam zavřel těžební a zpracovatelský závod, který produkoval třetinu cínového koncentrátu bývalého Sovětského svazu. Crossmanovi se opět ocitli na pokraji přežití.

– Maminka se jen podívala na mapu, vybrala si Irkutskou oblast a řekla: „Tady musíme jet!“ A tak jsme jeli se zavřenýma očima. Líbil se jí název Vercholensk. Tak vzniklo rozhodnutí o přestěhování. Jsem vděčná, že jsem nezmínila Zimbabwe, jinak bychom tam museli jet, – směje se Marie.

Je teď vtipné vzpomínat, jak ji, jedenáctiletku, přivezli do odlehlé starobylé vesnice. Tehdy to nebyla žádná legrace. Rodina dorazila do Kačugského okresu v březnu 1993. Ačkoli v kalendáři bylo jaro, na Sibiři v té době stále vládla zima.

„Jeli jsme autobusem a po silnici před námi pobíhala prasata. Jsem dítě z města a prasata jsem viděla jen na obrázcích. Začala jsem plakat a řekla řidiči: ‚Pojďme zpátky,‘“ vzpomíná žena.

Po dokončení školy v roce 1994 Maria utekla do Irkutsku s 300 rubly v kapse s úmyslem se do Vercholensku už nikdy nevrátit. Současně pracovala a studovala na částečný úvazek. Bez přerušení práce absolvovala s vyznamenáním moskevskou univerzitu.

Její život se přes noc změnil, když jí zemřel otec. V červnu loňského roku se Maria vrátila do Vercholensku. V Irkutsku jí zůstali dva dospělí synové: jeden pracuje, druhý slouží v armádě.

– A svého rozhodnutí nelituji. Mám tři mladší děti: dvojčata Jegora a Vasju a jejich dceru Renatu, která je zhruba věkově podobná. Představte si, co to znamená připravit tři prvňáčky do školy? Jen v prvním roce jsem za to utratila přes 90 tisíc rublů. A své malé jsem přivezla do Vercholensku, ve třídě jsou tři děti – a všechny jsou moje. A je tu snazší žít, – přiznává žena.

Andrej KALAŠNIKOV, ředitel Regionální státní instituce „Oddělení sociální ochrany obyvatelstva pro Kačugský okres“:

– V roce 2021 bylo s obyvateli okresu uzavřeno 129 sociálních smluv ve čtyřech oblastech. 48 lidí si přálo rozvíjet vlastní osobní zemědělskou činnost, 25 smluv umožňuje samostatnou výdělečnou činnost. Sociální smlouva pomáhá dalším 22 občanům v době hledání práce, pět ji již našlo. 34 sociálních smluv je zaměřeno na pomoc lidem v obtížných situacích – nákup oblečení, léků, potravin.

Státní smlouvu lze uzavřít kontaktováním orgánů sociální ochrany v místě vašeho bydliště. To je bezpochyby skutečná pomoc – jen málokdo si může bez podpory koupit hospodářská zvířata nebo začít podnikat.

Všelék na nedostatek peněz

Maria získala práci vedoucí jídelny v místní škole. Koupila si dům nedaleko. Musela uklízet odpadky, vyvracet stromy, stavět hospodářské budovy a zorat zeleninovou zahradu.

Žena s pevnou vůlí a odhodlaností pracovala pro tři. Rodina však sotva měla dost peněz na základní potřeby. O společenské smlouvě se dozvěděla od kamarádky z obecního úřadu a rozhodla se této šance využít.

„Všechny dokumenty byly vyřízeny bez jakékoli byrokracie. Pak volali ze sociálního zabezpečení. Takhle jsem rychle dostala 100 tisíc rublů,“ říká.

Žena si koupila odchovný mládě, inkubátor, pět selat plemene maďarská mangalica, dospělé prase jménem Borka a kuřata. Její bratr jí pomohl postavit hejna a ohrady. Když prodala prvních 60 kuřat, jako by dostala druhý dech.

Netřeba dodávat, že s chovem hospodářských zvířat nikdy předtím neměla nic společného. Ale nikdy nebyla líná, má cílevědomou povahu. Spolupasedníci si o Marii dělají legraci, že dokáže zastavit nejen cválajícího koně, ale i stíhačku na obloze. Je čilá a akční a zvyklá spoléhat se jen na vlastní síly.

– Informace o zemědělství čerpám z internetu, někdy mi poradí i přátelé. Například před měsícem slepice přestaly snášet vejce. Řekli mi, abych jim do krmení přidala červenou papriku. Nezabralo to. Ale pomohla obyčejná jedlá soda. Dávala jsem ji slepicím dva týdny a ony zase snášely vejce. Vejce zatím neprodávám, mám většinou mladá. Ale vejce jsou velká – váží 65–70 gramů, – sdílí majitelka.

Maria nazývá společenskou smlouvu dobrou pomocí pro venkovské rodiny, všelékem na nedostatek peněz. A děti jsou zaneprázdněné – s radostí se starají o zvířata, vyrůstají pracovitě a netráví hodiny na internetu.

Žena se prochází po zahradě a hrdě ukazuje záhony. Na podzim bude mít rodina vlastní zeleninu a brambory. Zelená rajčata už jsou sklizená a dozrávají v bedýnkách.

Život se pomalu zlepšuje. Rodina Crossmanových už spřádá plány do budoucna, chtějí založit jahodovou plantáž a postavit dobrý skleník. Zemědělství pro ně teď bere vážně a myslí to na dlouhou trať.