Pohádka o nezbedném zajíci a lesní ozvěně (Ruské pohádky, Dmitrij Pirožkov). Stáhnout FB2

Poučný příběh o zlobivém zajíčkovi, který vůbec nechtěl poslouchat svou moudrou maminku a málem ho sežrala liška. Statečná maminka ale zlobivé dítě zachránila.

Spisovatel pohádek
Osvědčení o publikaci č. 2020-183 ze dne 08. června 2020.
Nové pohádky

Pohádka pro děti ve věku 6–10 let o laskavém princi, který si nevybírá podle oblečení, ale podle srdce. Příběh o upřímnosti, odvaze a opravdové lásce.

Laskavá pohádka pro předškolní děti ve věku 4–5 let o medúze Mile, která září nadšením a zachraňuje svou kamarádku. Příběh o přátelství, vzájemné pomoci a sebepřijetí.

Moderní pohádka pro děti ve věku 6–10 let o mořském koníkovi Chvostikovi, který překoná svůj strach a vydá se zachránit svého tatínka ze spárů obří medúzy. Příběh o odvaze, rodině, přátelství a mořských tvorech.

Moderní pohádka pro děti ve věku 11–13 let o chlapci delfínovi, který má úžasnou schopnost komunikovat s mořskými tvory. Když podmořská výzkumná stanice začne ničit město delfínů, Luca musí překonat své strachy a odhalit tajemství, aby zachránil své přátele. Příběh nás učí přijímat naše odlišnosti, chránit přírodu a nacházet sílu v tom, co nás dělá jedinečnými.

В V hustém, hustém lese, na okraji lesa, se usadilo několik zajíčích rodin. V každé takové rodině bylo mnoho malých nadýchaných a zlomyslných zajíců. A jen šedý zajíc, na zaječí poměry již starý, měl jediného syna. Moc ho milovala a pečlivě ho chránila před nejrůznějšími problémy. Ale když zajíc vyrostl, začal se cítit zatížen matčinou péčí. Neustále se snažil před ní utéct a nechtěl poslouchat, co mu říká jeho moudrá a zkušená matka.

Neustále mě sleduješ a neustále mi říkáš, že tohle se nedá udělat.

Malý králíček, který se považoval za dospělého, se zlobil.

No, jak by to mohlo být jinak? Moc tě miluji. V lese je tolik nebezpečí. Většina predátorů jen sní o tom, jak nás chytí a sní.

Moudrá zajíčí matka odpověděla.

Tohle je nesmysl. Žiji už tak dlouho a ještě jsem nepotkal jediného predátora.

Takže jsi ho nepotkal, protože jsem tě před tím zachránil. A když budeš poslouchat mou radu, brzy se sám naučíš vyhýbat predátorům.

Zajíc začal mluvit.

Řekl malý králíček a utekl.

Zajíc se ho snažil dohnat, ale s malým a hbitým zajíčkem nemohl držet krok. A malý zajíček běžel tak rychle, že se brzy ocitl daleko od domova. Nikdy předtím neutekl tak daleko.

Hloupý zajíc hlasitě křičel.

A najednou uslyšel: „oda, oda.“ Byla to ozvěna, ale malý zajíček to nevěděl. Myslel si, že k němu někdo mluví.

Kdo je tam? Pojď ven a ukaž se.

Zajíc znovu hlasitě vykřikl.

To bylo vše, co bylo slyšet jako odpověď.

Kdo jsi? A jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?

Malý zajíček křičel ještě hlasitěji a arogantněji.

Ozvěna v odpověď zopakovala: „rit, rit.“

Malý zajíček se ještě více rozzlobil. A začal křičet ještě hlasitěji.

Pojď ven, řekl jsem.

Liška zaslechla křik zajíce. Běžela kolem a hledala něco nebo někoho k snídani. Rozběhla se směrem k zvukům a uviděla malého zajíce, jak sedí uprostřed lesního okraje a křičí. Rozhlédla se kolem, ale nikoho neviděla. Myslela si, že je to nemocný zajíc, ale poté, co si vyslechla rozhovor, si uvědomila, že křičící zajíc je prostě hloupý. Koneckonců mluvil s ozvěnou.

A kdo sakra jsi? Byl jsi to ty, kdo se mnou mluvil?

Zeptal se překvapeně malý králíček.

Nevíš, co je to ozvěna?

Ano, ozvěny jsou útržky zvuku, které vycházejí z lesa.

Znamená to snad, že jsem mluvil sám se sebou?

Zeptal se překvapeně malý králíček.

Řekla lstivá liška se smíchem a očekávala lahodnou večeři.

A kdo jsi? Nejsi náhodou predátor?

Najednou se malý králíček rozhodl zeptat.

Ne, samozřejmě že ne, jím bobule a rostliny. A co tady děláš? Kde jsou tvoji rodiče?

A jsem tu úplně sám. Utekl jsem z domova. Už jsem dospělý a moje matka mi vůbec nerozumí. Neustále mi říká, co mám dělat. Už mě to nebaví.

Řekl malý králíček s hrdostí v hlase.

Přijď mě navštívit. Pochutnám ti na lahodných bylinkách a lesních plodech. Stejně se domů nevrátíš.

V tomto okamžiku se na mýtině objevila matka malého zajíčka. Také uslyšela jeho křik a spěchala najít svého hloupého syna. Když matka zajíc viděla, že její malý zajíček mluví s liškou, velmi se vyděsila. Skočila lišce přímo na hlavu a zakryla jí oči tlapkami.

Utíkej, synu. Tahle liška je nejlstivější predátor. Sežere tě!

Malý zajíček se rozběhl, jak nejrychleji mohl. Dlouho běžel, aniž by se ohlédl, ale pak se vyčerpaný zastavil. Malý zajíček si uvědomil, že jeho matka je ve smrtelném nebezpečí, chtěl utéct zpět, ale viděl, jak k němu matka běží. Pevně ​​svého syna objala.

Odpusť mi, mami, byla jsem tak hloupá. Koneckonců, všechny tvé pokyny jsou tak důležité. Teď tě budu vždycky, vždycky poslouchat.

Malý králíček, vyděšený k smrti, to zopakoval.

Jsem moc rád/a, že jsi to pochopil/a.

Řekla matka zajíc a uklidňovala svého syna.

Vrátili se domů. Malý zajíček začal ve všem poslouchat svou matku a už nikdy před ní neutekl.