Odkud se korouhvička vzala, kdo ji vynalezl, jak vznikla?

Tyto legrační figurky na věžích, věžích a hřebenech historických budov většinou vnímáme jako jakýsi anachronismus, jakýsi symbol minulé doby, na moderních budovách prostě jako prvek architektury. Korouhvička je skutečně velmi působivá dekorace, která dokáže dodat ucelený vzhled nejen velké městské budově, ale i soukromé chatě. Je to však také velmi přesný meteorologický přístroj, který může být moderním lidem velmi užitečný. Korouhvičky si proto v dnešní době opět získávají oblibu mezi majiteli domů.

Historie zařízení na určování směru a síly větru sahá více než dva tisíce let do minulosti. Není jisté, kdo a kdy vynalezl korouhvičku. S největší pravděpodobností to zástupci různých národů a kultur dělali nezávisle na sobě, jak se obvykle stávalo u jiných užitečných věcí. Ale bohužel ne všechny důkazy o lidské vynalézavosti se k nám dostaly. Nejstarší korouhvička, o které vědí moderní historici, byla umístěna na Věži větrů v Aténách a byla pravděpodobně vyrobena v roce 48 př.nl. Za autora návrhu osmiboké věže je považován astronom Andronikos z Cyrrhu. Stavba byla korunována vlysem zdobeným symbolickými obrazy osmi větrů a jeden a půl metrová korouhvička umístěná uprostřed, zobrazující řeckého boha hlubin Tritona, naznačovala nejen směr větru, ale také jeden z osmi bohů, kteří v současnosti řídí počasí. Korouhvičky tak měly od okamžiku svého objevení kromě toho hlavního i symbolický význam.

Tato tradice se uchovává po staletí. Jednou z nejoblíbenějších ve všech dobách byla figurka kohouta. Dodnes se v angličtině korouhvička nazývá „weather cock“, což doslova znamená „povětrnostní kohout“. Faktem je, že tento pták byl tradičně považován za symbol bdělosti, byly mu připisovány různé magické vlastnosti. Kohout svým křikem nejen ohlašoval příchod každého nového dne, ale podle lidové pověry také zastrašoval zlé duchy, varoval před možnými nemocemi, vystrašil zloděje z domu a dokonce předcházel požárům.

Dalším aspektem kohouta je křesťanský symbol. V 9. století tak papež vydal dekret, podle kterého musel být každý katolický kostel korunován figurínou kohouta – symbolem církve a apoštola Petra. Od této chvíle se na střechách katolických katedrál začaly objevovat korouhvičky ve tvaru kohouta.

Mimochodem, kohout je také symbolem Francie, což vysvětluje převahu korouhví odpovídajícího tvaru v této zemi.

Kohout však není zdaleka jediným symbolem, který korouhvičky zobrazují. Například zhruba ve stejné době jako katolíci si mezi Vikingy začaly získávat oblibu korouhvičky. Obvykle byly vyrobeny ze zlaceného bronzu v podobě bohatě zdobených postav zvířat nebo bytostí ze skandinávské mytologie a umístěny na speciálních sloupech instalovaných na palubách dlouhých lodí a knorrů (bojových a obchodních člunů). Později se podobnými postavami začaly zdobit skandinávské kostely. Také ve Skandinávii byl oblíbený čáp, symbol krbu, cestovatelů a nového života – jakási alternativa k západoevropskému kohoutovi.

Každá figurka má svůj vlastní symbolický význam: čarodějnice nebo „Baba Yaga“ chrání dům před zlým okem, pták s otevřenými křídly, například orel chrání před nepřáteli, kočka je symbolem bezpečí a pohodlí domova, lev – nadřazenost a síla, loď – odhodlání a síla ducha, kominík – rodinný krb atd. Ve středověku v Evropě korouhvička na hradní věži obvykle zobrazovala erb feudála.

V Japonsku a Číně se korouhvičky obvykle vyráběly ve tvaru draka, který chránil dům a jeho obyvatele před zlými duchy a také symbolizoval sílu a štědrost, odvahu a vytrvalost, vznešenost a moudrost. Skutečně univerzální symbol.

Málokdo ví, že korouhvičkou je i kříž s andělem na věži katedrály Petra a Pavla v Petrohradě. A dokonce i slavné kremelské hvězdy byly namontovány na speciálních ložiskách a otáčely se ve větru. Bylo to však provedeno spíše pro snížení tlaku větru než pro určení směru větru z hvězd.

Korouhvičky byly u majitelů domů vždy mimořádně oblíbené. Například ve viktoriánské době vznikaly i speciální dílny na jejich výrobu, protože svobodní řemeslníci již nedokázali uspokojit rostoucí poptávku. Podobný trend je pozorován i dnes a pokud jde o jejich rozmanitost, moderní korouhvičky nejsou v žádném případě horší než ty staré. Jsou to oblíbené kočky a lodě, dále čarodějnice na koštěti, orel, ohnivý pták a heraldický lev.

Existuje ale nějaké praktické využití pro moderního člověka z korouhvičky? Jak se ukazuje, ano. Faktem je, že meteorologické předpovědi se obvykle dělají pro relativně velká území nebo docela velká sídla a vždy mají nějakou nepřesnost v čase. Navíc, abych byl upřímný, přesnost předpovědí často ponechává mnoho přání. Domácí meteostanice ale neumí určovat směr větru (mimochodem moderní meteorologové a letecké služby používají k určení směru a síly větru korouhvičky, ty jsou prostě složitější konstrukce a řízené elektronikou).

Korouhvička tak zůstává jedním z nejdostupnějších a zároveň vcelku jednoduchým a velmi přesným zařízením na předpovídání počasí. „Díky korouhvičce vždy vím, kdy bude dobré kousnutí,“ dělí se o své zkušenosti Evgeny Kulachkov, amatérský rybář z Lugy (Leningradská oblast). – Tady jde hlavně o to zachytit ten správný okamžik včas. Vzhledem k tomu, že jezero je velmi blízko domova, nemám s tím problémy. Ale pokud se spoléháte na předpovědi meteorologické služby, můžete vážně minout.“

Hlavní věcí je zde správně nainstalovat korouhvičku. Musí být namontován v nejvyšším bodě střechy, například na hřebenu, věžičce nebo víku komína, a musí být přísně svislý. Pokud není možné okamžitě ručně nastavit svislou polohu, měli byste použít speciální držák, který vám umožní následně upravit směr osy lopatky. Pro správné nastavení hlavních směrových světel musíte použít kompas namontovaný na ploché vodorovné rovině. Odborníci také doporučují pečlivý výběr meteorologického nástroje: faktem je, že jedna z jeho odrůd – ukazatel směru větru – nemá světové strany (referenční body), což může ztěžovat správné určení směru větru. A samozřejmě si musíte pamatovat, že šipka korouhvičky ukazuje přesně ve směru, odkud vítr fouká, a ne naopak.

A konečně, při výběru korouhvičky byste měli zajistit, aby dlouho vydržela. Rukodělné výrobky, zejména ty, které jsou vyrobeny z plastu nebo dřeva, tento požadavek pravděpodobně nesplní. Ale ty tovární, vyrobené laserovým řezáním z jeden a půl milimetrové oceli a potažené práškovou barvou odolnou vůči povětrnostním vlivům, jsou v pořádku.

Korouhvička se samozřejmě stane originální ozdobou každého domova a dodá mu harmonický celistvý vzhled. A je docela možné, že toto jednoduché zařízení nejednou dobře poslouží obyvatelům domu a předem je upozorní na blížící se špatné počasí nebo naopak na dobré počasí příznivé pro piknik.