Jednoleté květiny z místních semen | Tanyina dacha

Všechny mé opakované pokusy o pěstování macešek ze semen, která jsem si přinesl, skončily úhynem sazenic. Když jsem kupoval vzrostlé rostliny na stránkách pro jejich pěstování a prodej, viděl jsem na prodej semena. Prodávali hlavně semena nějakých zelených a kořeněných rostlin, které jsem neznal, semena okurek, paprik a květinových plodin. Nemohl jsem odolat touze zkusit znovu pěstovat květiny. Koupil jsem si všech osm dostupných názvů květinových plodin.

Okamžitě jsem je vysel do velkých nádob na trvalé místo. Semena vyklíčila pouze ve čtyřech porostech. Později jsem je opakovaně vysel jak na záhon, tak i do malých nádob. Polovina semen nebyla klíčivá. Také jsem je otestoval namočením do vlhkého ubrousku. Semena nevyklíčila. Z vyklíčených semen se postupně vyvinuly rostliny.

Objevily se i skutečné listy.

Ale jak pomalu se to dělo!

Za normálních podmínek (mírné klimatické pásmo a dlouhé denní světlo) se to obvykle děje několikanásobně rychleji. Zřejmě je potřeba dodatečné osvětlení. S takovým růstem jednoletých květin jsem byl spokojený a dokonce jsem narazil na jednu trvalku – celosii odrůdy, kterou jsem potřeboval.

Chtěla jsem si vypěstovat takovou rostlinu. Velmi krásnou květinu. Pečlivě a krůček po krůčku jsem malé rostlinky zalévala a hnojila, posypala je granulovanými komplexními hnojivy. Bohužel rostliny začaly jedna po druhé umírat. Jedna celosia vydržela nejdéle. Takhle bohužel skončilo mé opakované pěstování jednoletých květin z místních semen.

Nejenže mi uhynuly sazenice – jednoleté květiny. Řízky se obtížně zakořeňují. V podstatě se nezakoření. Nebo spíše je potřeba zakořenit několik kusů jednoho druhu rostliny. Protože míra přežití vysazených řízků je velmi nízká.

Při pěstování jsem si připsal tolik chyb. Ale musím se naučit pěstovat alespoň některé rostliny v místním klimatu tím, že si své chyby projdu a vyvodím z nich správné závěry.

Mnoho květin se pěstuje v nádobách na prodej. S největší pravděpodobností se na místech, kde se pěstují některé druhy, používá umělé prodlužování denního světla. To vše se také pěstuje v místnostech chráněných před silnými dešti. Deště jsou tak intenzivní, že ani pod přístřeškem není možné chránit rostliny před obrovským množstvím vody, která se lije z nebe, a to v krátkém časovém období. V nádobách, nemluvě o záhonech, je půda velmi mokrá. Vrchní vrstva vysychá a hlouběji vlhkost vůbec nezmizí. Pro slabé kořeny malých rostlin je to destruktivní. Kvalita zakoupené půdy může ovlivnit vývoj rostlin, ale to není to hlavní. Velmi vysoké teploty v okolí a oteplující se povrch, na kterém jsou nádoby umístěny, neumožňují půdě vyschnout.

Mladé rostliny je třeba nějakým způsobem udržovat na jiném místě a nedovolit, aby půda uvnitř nádoby byla neustále vysoce vlhká. Vysoká vlhkost vzduchu navíc nepříznivě ovlivňuje i horní část rostlin. Toto jsou mé předběžné závěry z takového „neúspěšného“ pěstování. Pokusím se s těmito pěstitelskými chybami vyrovnat, i když se objeví určité nepříjemnosti. Jsem připraven se s nimi smířit. Nyní mám vášeň pro pěstování květin v tropech. Zajímá mě to hlavně proto, abych se po poučení z jednoduchých odrůd květin mohl ze semen vypěstovat atraktivnější odrůdové rostliny. Jako jsou begónie, ibišky, pryskyřníky asijské a další druhy krásných květin.